Duben, tempo brzdit nebudem

Co se stalo v uplynulém týdnu?

I přesto, že řada z nás v poslední době musela nebo byla nucena zbrzdit tempo, na naší zahradě je tomu právě naopak! Ale všechno po pořádku.

Na začátku dubna v našich jihočeských podmínkách začaly postupně nakvétat peckoviny. Každý rok to sleduji a letos, ač se na první pohled zdálo, že budou mít oproti loňsku zpoždění, to nakonec stihly přesně stejně. Jestli se ptáte, zda jsem takový hnidopich, že si to zapisuji, nezbývá, než odpovědět, že jsem.

(Pro ty z vás, kteří se ptají proč, že to zapisuji? – je to součást mých včelařských deníků. Díky těmto údajům pak mohu lépe hodnotit a porovnávat sezóny mezi sebou).

Peckovin je na naší zahradě spousta, počínaje slivoní – u nás lidově zvanou špendlíky (patrně se jedná o ryngle resp. slivoň renklóda), přes broskve, nektarinky, meruňky až po švestky a nakonec přijde kvetení i na třešně. Poté se pozvolna připojují jádroviny – hrušky a jablka a mezitím rozkvétají ještě další omamně vonící okrasné keře – mahonie, kdoulovce.

Není to ovšem jen pastva pro oko lidské, ale skutečná pastva pro včely, čmeláky a jiný užitečný hmyz. Mezi našimi úly a těmito rozkvetlými oázami pak vedou doslova vzdušné dálnice.

A co na to včely?

Letos se jarní prohlídka a první velké zásahy prováděly v polovině března a touto dobou, přibližně po měsíci, již bylo znát, že provedená opatření včelstva posílila. Z rozkvetlých květů jsou tak denně přinášena množství pylu a zejména touženého nektaru.

Tento rozvoj je pak logicky následovaný přirozeným rozvojem samotných včelstev. Je pak prací včelaře zajistit plynulé přizpůsobení prostoru úlu tak, aby nedošlo k vyrojení, neboť byť se jedná o věc včelám nad slunce přirozenou, ochuzuje se tím včelstvo a samozřejmě včelař o medný výnos.

Ale jak už to tak bývá, příroda je příroda, a někdy si holt poručit nedá, vím o tom své.

A zatímco opatrně prohlížím jeden rámek po druhém, nacházím doslova poklady.

Prvním z nich je mnoho zaplodovaných rámků s budoucí generací včel. Ty co se teprve budou líhnout jsou opečovávané nejmladšími včelami mladuškami, aby pak nahradily jejich místa a ty se pak mohly stát staršími létavkami, a ty pak opět uvolnily místo těm mladším. A tak to jde stále dokola.

Druhý poklad byl připevněný pod dolní loučkou rámku. Nazývá se to divočina, čili divoké voskové dílo včel umístěné jinde než na rámku. Ne náhodou se tomu také říká srdíčko. Sluneční paprsky jej ozářily tak šikovně, že to až vypadalo jako by z něj sálala nějaká podivuhodná léčivá energie, kdo ví?

Dalším pokladem byla rojová miska, kterou včely zakládají z mnoha různých důvodů. Například pokud je jim v úlu těsno a potřebují expandovat. I když to není poklad v pravém slova smyslu, protože o rojení zrovna žádný včelař nestojí, byť se jedná o veselou taškařici mnohdy organizovanou v několika metrech nad zemí v nepřístupné koruně stromu.

V mém případě její nalezení štěstím bylo, protože mi tak včelstvo dalo šanci jim tento záměr ještě trochu zkomplikovat a od rojení je odradit. Kdyby tam byl už matečník, bylo by to horší.

Pro ty z vás, co nás čtou pravidelně: minule jsme slíbili ukázat, jak využít proutky, které se nehodily do pomlázky.

Teď už jen doufáme, že vrbový domeček pro děti brzo obrazí a nebude stále vypadat jako na rentgenovém snímku 🙂

1

Pokud si budete chtít také takový postavit, můžete se inspirovat u nás.

  1. Potřebujete vrbové pruty co nejdelší, s průměrem 1-1,5 cm a provázek či plastové stahovací pásky. Možství prutů a pásek závisí na průměru domku. Náš má průměr 2,4 m a použili jsme 36 prutů a cca 50 pásek délky 140 mm. Pokud budete pruty používat brzy po uříznutí z vrby, namáčet se nemusí. Po delší době od uříznutí doporučujeme ponechat je nějaký čas ve vodě, aby znovu získaly pružnost.
  2. Najdete vhodné místo, nejlépe vlhčí a vytyčíte si požadovaný kruhový prostor.
  3. Ze dvou nejsilnějších prutů vytvoříte vchod. Vzdálenost prutů je 50cm, nebo libovolně. Tyto pruty k sobě přehneme a spojíme páskami tak, aby vytvořily vchod. Těsně vedle těchto prutů umístíme ještě další, které již budeme zaplétat do vazby domku.
  4. Další rovné pruty dále umisťujeme ve vzdálenosti cca 30 cm po kruhu, kolem dokola. Dbáme na to, aby vrcholy prutů směřovaly do kruhu.
  5. Další pruty se nyní zapichují ve vzdálenosti cca 15 cm pod úhlem přibližně 75 stupňů z obou stran rovného prutu, tak aby směřovaly k sobě.
  6. Celé dílo pospojujeme páskami, nejlépe v pravidelném sledu tak, aby pruty v horní části vytvořily klenbu.

Budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám tento postup osvědčil a pochlubíte se svými stavbami.