Medování

Medování je čas, kdy včelař uzná, že med v plástvích uložený je již dostatečně zralý a tudíž je vhodné ho včelám šetrně odebrat.

Po loňské zkušenosti s několika vylétnuvšími roji, díky kterým se výnos medu značně snížil, jsem se letos více zaměřila na protirojová opatření.

Vkládání mezistěn, překládání plodu do medníku a vyštipování matečníků se stalo poslední týdny normou práce v úlech. A když už mi došly mezistěny, dřevěné rámky i samotné nástavky, přišel konečně kýžený čas medobraní. Naše včelnice se sedmi úly tou dobou již praskala ve švech.

Medovat je nejlepší za slunného dne, kdy ihned po ránu než včely začnou nosit nezralou sladinu, vyberete většinu zavíčkovaných plástů s medem (protože jim taky přece musíte něco nechat, aby neumřely hlady) do úkrytu medárny a tam následně vytočíte v medometu.

A ze stejného důvodu týden předtím sledujete předpověď počasí, aby vám to teda vyšlo. Sjednáte si trpělivého pomocníka, všechno nachystáte, abyste se v následujících ranních hodinách zhrozili zpřesněné předpovědi počasí a následného deště v nadcházejících čtrnácti dnech. A tak si řeknete, že to pro jednou risknete.

Na záda nám vyloženě nepršelo, ale déšť v oblacích vypadal na spadnutí. Kdo by ale čekal, že nás včely uštípou, byl by na omylu. Za celou dobu padly za obět jen dvě. Nevím, jak to dělám, ale vždycky poštípou chudáka pomocníka. Asi vědí, že jsem jejich “královna”.

Nakonec se počasí přeci jenom umoudřilo a obloha se krásně vyjasnila. Tou dobou už byla většina plástů nachystaná v medárně.

A jak to bylo dál? Dál už se to jenom točilo a točilo a točilo se v medometu a točili se i lidé u obsluhy medometu a pak už se neměl ani kdo točit a to už byla půlnoc a mohlo se jít spát.

Druhý den navečer se vymedované plásty vrátily zpátky včelám a zvážil se vytočený med. Spokojenost. Tak by se dal charakterizovat dosažený výsledek.

Nyní s odstupem asi jednoho týdne si s pocitem zadostiučinění pochvaluji svůj risk, neboť kdybych se k němu nerozhodla, včely by se určitě vyrojily a zase bychom neměli nic.